Lyžařský výcvik se konal v termínu 21.2- 27.2. 2010 v pensionu Bivoj v Peci pod Sněžkou. Odjížděli jsme v sobotu 21.2. po jedné hodině odpoledne, před odjezdem panovala skvělá nálada. V autobuse jsme nebyli jediní, byla tam s námi škola z Liběšic. Nás odjíždělo 17 žáků + 3dospělí. Z Liběšic to bylo 10 žáků + 4 dospělí. Sympatický řidič autobusu se podobal herci Travoltovi. Dojeli jsme na místo okolo čtvrté hodiny, ovšem něž jsme přišli do pensionu, byli jsme bílí jako sněhuláci, sněžilo nám, k večeři jsme měli výborné kuřecí řízky.Další den jsme se poprvé vydali na lyže, pro někoho to bylo opravdu poprvé, rozřadili jsme se do tří skupin. První skupinu vedla Irena, která nám dělala jak instruktorku, tak i zdravotní sestru. Druhá skupina byla pod vedením p .uč.Pátkové a poslední třetí skupina, ve které jsou vidět největší pokroky, vedla p .uč.Musilová. V úterý odpoledne jsme si udělali výlet na běžkách, byla tam krásná cesta pro začátečníky na běžeckých lyžích. Byli jsme z toho zdrceni. Ve středu, jelikož se říká třetí den je kritický, ráno jsme se koulovali, stavěli sněhuláky a jezdili na bobové dráze, kterou jsme měli hned vedle naší chaty . Odpoledne jsme se jako každoročně vydali a výlet do Trutnova, většina lidí navštívila námi oblíbenou Pizzerii.Večer jsme měli přednášku o Krkonošském parku – velice zajímavá přednáška. No a co to bylo za lyžák bez pořádné diskotéky. Ve čtvrtek jsem jsme se opět vydali na sjezdovku, po obědě nás přišel navštívit pán z horské služby, odpoledne jsme šli na běžky a dvě z nás se vydaly na večerní lyžování na Javoru, lyžování bylo příjemné. V pátek se konaly závody jak na sjezdovkách tak na běžeckých lyžích. Večer se rozdávaly diplomy za naše výkony. A pak opět diskotéka.V sobotu jsme se museli bohužel loučit, všechny to mrzelo, protože se nám to moc líbilo, skvěle nám tam vařili. Po přijetí brozanské školy jsme přendali svá zavazadla a jeli jsme domů. Musíme si postěžovat na řidiče,“Travoltovi,, se rovnat nemohl. U školy nás čekali rodiče, rozloučili jsme se školou z Liběšic, se kterou jsme si skvěle rozuměli, zamávali jsme jim a jeli domů.
M. Křivská, H. Helisová
Úvodní stránka
Archiv
| © 2021